Předjaří u Jiřické tůně

U Jiřické tůně.

V této reportáži se vydáme ke starému Labi u Neratovic. Projdeme se kolem starého koryta Labe. Uslyšíme jarními zpěvy ptáků, navštívíme vcelku velké naleziště česneku medvědího a objevíme vzácnou houbu ohnivce rakouského. A já nemohl si vybavit v tu chvíli v lese jeho jméno. Ohnivec je rudá mistička, klobouk je velký maximálně jako desetikoruna. V nahrávkách uslyšíme i vzácnější žlunu šedou.

VZALI JSME KRÁSU LUŽNÍMU LESU. INDUSTRIÁLNÍ KRAJINA.

Ale život jde dál. Stačilo by 100, 200 let a luh a příroda a voda z Labe by opět z toho udělaly opět krásnou přírodu a krajinu přírodě blízkou. Semenné banky jsou vůkol, lesy by expandovaly, voda by tvořila a bourala. Kdyby žil hypotetický ekolog, nebo pár biovědců, 300 let a přezil by apokalypsu lidí, to by byla tak nadherná studie. Restaurační ekologie neboli ekologie obnovy. To je dnes módní vědní biologický obor. Jako krajinologie.
Přesto zde roste tolik rostlin, že ne všechny by se daly hned určit, přelétl tu luňák červený a a zněl z lesa duet bubnování datlů černých, žluna šedá kousek se ozvala… I zde lze najít jistý druh krásy…

Ohnivec rakouský

Krásná červená mistička. Z ní pijí víly, které se toulají jarními luhy a pijí z nich dymnivkové víno. Měl jsem z nálezu velikou radost… srdce zaplesalo…