Příroda a cyklostezky

CYKLOSTEZKY – JSOU PRO KRAJINU PŘÍNOSEM?

Pavel:

Opět jedno mé zamyšlení, opět se do mě někdo určitě pustí, že zachraňuji nějakého broučka a mluvím do všeho…Je to rok, co jsem psal proti cyklostezkám…. Ale pěkně od začátku. Po delší době jsem se dostal ven, kdy mi noha dovolila jít na kratší procházku. proto jsem se k přírodě přiblížil s mou Feliškou, jak jsem si pojmenoval vůz. Trochu se za to stydím, ale… nikdy nejezdím do lesa, ale k lesu a nikdy neparkuji tak, abych zbytečně něco rozjezdil. Zaparkoval jsem u cyklostezky kousek u zdymadel v Hoříně. Den byl krásný, téměř jasno a nebyl jsem tu sám. Jistě, lidé mají právo na to jít ven. Ale jak a jakým způsobem. Cyklostezky otevírají krajinu všem, o tom jsem již psal a mí čtenáři vědí, ti kteří mě ještě neznají, mohou si to dohledat. CYKLOSTEZKA totiž přivede jiný druh lidí a to převážně sportovce. To by také tolik nevadilo, ale přivede je masově a ve velkých počtech. A sportovní aktivity v přírodě jdou ruku v ruce s nadměrným hlukem, křikem a odpadky. A také, že se majitel stavby, což cyklostezka je, stará o to, aby se nikomu nic nestalo. Tak se vesele kácí, planýruje, seká a zpřístupňuje. Tam, kde je dnes cyklostezka Počáply-Mělník-Lužec, asi 20 km, tak ta vede podél Vltavy a Labe a často je vedena vzácnými biotopy lužních lesů, nivních luk a pískových nánosů. Krásu krajiny mnozí sportovci neocení, protože letí krajinou, nezastaví se a nepodívají se blíže na květiny a neslyší zpěv ptáků. Opět si sáhnu i do sebe, i já na kole jezdím, ale cyklostezky využívám minimálně. A víte proč? Když tam jdu s dalekohledem a pozoruji ptactvo nebeské a zvěř, a květiny a  stromy, lidí cinkají a nadávají ať uhnu. Když jedu na kole, lidé nadávají, že tam jedu jako magor a že jsou tu i maminky s kočárky a malé děti. A také, když už něco pomlouvám, brojím proti tomu, snažím se tyto věci dělat co nejméně nebo vůbec. Tak vidíte, k čemu tedy jsou ony cyklostezky? Když tu byla dříve polní cesta, vyjeté koleje a trávník uprostřed,který se jako hádek táhl kolem nití kolejí, tak na tuto cestu vyšli či vyjeli jen opravdoví přírodomilci, kterým šlo především o to, aby byli v p ř í r r o d ě. A ne na „václaváku“. A nyní to DŮLEŽITÉ. Dnes jsem byl opravdu zděšen, co jsem viděl. Na úseku 500 m bylo přejeto 10 žab!!! Vynásobte si to 20 kilometry. V době tahu žab – akvataxe – kdy tito obojživelníci hromadně táhnou k vodě, tak jich tisíce hynou pod koly automobilů na silnicích. Ještě před 5 lety na této zmíněné cyklostezce u Mělníka táhly žáby zcela bezpečně ke všem těm vodním tůním, tichým zákoutím řek či Mlýnskému potoku. Protože tu byla polňačka a sem tam něco projelo nebo někdo šel. Na obrázku je i vzácný brouk majka (Meloe). O jaký druh jde přesně, vám nepovím. Všechny majky u nás jsou chráněné. Fotky zachycují jednu živou majku, kterou jsem zachránil, když kolem jezdili a řítili se mnozí sportovci, kteří se soustřeďovali jen na výkon, nebo naopak na sebe pokřikovali z kol či bruslí. Po hodině jsem našel jednu rozjetou. Možná to byla ta samá. Nedívají se kolem sebe, nedívají se na cestu…řítí se krajinou. Stejně jako se řítíme po dálnicích a silnicích a neustále někam spěcháme. Kam? Já v současnosti toho moc neujdu ale na dvou kilometrech mám tolik zážitků a pozorování. A ještě se na mě ohrazují, co to tam dělám, ať uhnu, nebo si klepou na čelo, co to tam zkoumám. Víte, mnozí mi řeknete, tak co deset žab, nějaký brouk, motýl, užovka, rejsek… Ale zamyslete se lidé nad sebou, je rozdíl mezi životem člověka a zvířete? Maříme životy tisíce zvířat denně na silnicích. Víte, ale jsem zcela přesvědčen, že ty mnohé žáby lidé zajedou ze vtipu, schválně, pro nějakou radost. Velká ropucha nebo skokan, je vidět a dobře vidět. Z toho je mi smutno… Proto můj onen závěr, že cyklostezky krajinu ničí, otevírá jí, působí velké škody na zvěři a jiných zvířatech a vede k určité bezohlednosti k přírodě…

Protinázor Miloš:

Souhlasím s Tebou i nesouhlasím. Myslíš si, že by bylo v přírodě méně cyklistů, kdyby nebyly vytyčeny cyklostezky? To je ale úplný nesmysl. Já zase chodím do přírody na turistiku a cyklisti jezdí všude, nejen po cyklostezkách a není to zakázané a ani bych nechtěl, aby vznikl takový zákaz. Dá se dneska jezdit byť po okreskách? Nedá, hustota provozu je taková, že nedá a navíc ta auta sviští obrovskou rychlostí, při které mohou cyklistu smést. A v přírodě to je o dost příjemnější.
Naopak, když budou cyklostezky a turistické cesty vůbec, vymezují se tím cesty, kudy je doporučeno jezdit, chodit a většina turistů tudy půjde a pojede – třeba, aby nezabloudila a nebo proto, že doufá, že ten terén je schůdný. Pokud cyklostezka nebo turistická cesta vede přes nějaké chráněné území a děje se tam něco, co popisuješ – žáby táhnou k vodě, hnízdí ptáci – tak není problém na nějaký čas tu cestu zavřít a dát tam kameru, hlídku …
Nemyslím si, že převažují vyasfaltované cyklostezky, naopak – využívají se už existující, ty schůdnější cesty. Možná sem tam cestě padne nějaký strom a nebo se to tam musí vyčistit. Nepotřebují naše lesy trochu čistit vůbec?
Co mě na cyklistech vadí, je to, že už dávno nepoužívají pořádné zvonky – není to vyžadováno. Na turistice jsme vedli dlouholetý spor, na které straně má stát chodec, pokud jede cyklista v přírodě – vlevo jako na silnici nebo vpravo? Zrovna tady si myslím, že to je o osvětě – kdyby tam třeba k cestě dal někdo ceduli Pozor na žáby, stejně jako jsou dopravní značky Pozor zvěř, tak by to svůj účel splnilo.
Ne že bych chtěl, ale bohužel při chůzi, protože si leckdy pod nohy nevidím, se mi v přírodě podařilo rozšlápnout nejednoho živočicha – hlemýždě, přišlápnout užovku (naštěstí to nebyla zmije, těch se bojím), nerozeznám kámen od žáby a taky šlápnout do nějakého toho trusu, včetně toho čerstvého. To je bohužel život. Je to o tom, kudy se ta stezka naplánuje.
Jsou cyklisti ohleduplní a ti, co jedou na výkon, ale myslím si, že těch prvních je víc. Horší to je s těmi bikery, kteří trénují a sjíždějí stráně kdekoli i mimo vyznačené cesty, což může překvapit chodce – turistu, protože nečekáš, že z toho neschůdného svahu nemůže přece nikdo jet.
Já si myslím, že se věci nesmí vidět jednostranně a že si musíme vyjít vzájemně vstříc – ochranáři – cyklisti – turisti. Všichni máme právo se nějak pohybovat v přírodě a možná je nás už bohužel hodně.