Interview Pavla Švece v časopise Trojský koník

JEDEN HISTORICKÝ ROZHOVOR UVEŘEJNĚNÝ V ZOOLOGICKÉM ČASOPISE TROJSKÝ KONÍK

otázky: RNDr. Romana Anděrová

odpovědi: Pavel Švec

Pavel Švec pracuje v Zoo od roku 2004…., nejprve jako osvětový pracovník, chovatel na úseku ptáků, nyní v krmivářském oddělení. Ptáci jsou ovšem jeho hlavním zájmem, který velmi konkrétně promítá i do práce s dětmi v zookroužku.

Pavle, vy jste navázal na tradici zájmových zoologických kroužků pro děti, které v zoo působily až do povodní v roce 2002. Kdy to bylo – a co vás k tomu vedlo?

Založit, či spíše obnovit přírodovědné kroužky mě napadlo již od začátku mého působení v zoo. Povedlo se to až v roce 2010, kdy nastoupil pan ředitel Miroslav Bobek, který mě tehdy na Dětském koutku vyslyšel. Vedlo mě k tomu několik faktorů. Absence přírodovědných kroužků na školách, klesající úroveň znalostí o přírodě ve společnosti, časté dotazy z řad návštěvníků, proč zoo nemá přírodovědné kroužky, když tu již byly. A také jistý vnitřní dluh, kdy jsem chtěl splatit to, co jiní do mě vložili a pokračovat v tradici předávání znalostí a zkušeností.

V současné době působí 6 kroužků pro děti ve věku 5 až 18 let a s jejich vedením vám pomáhají zkušené lektorky. Jak často se scházíte a jaká je náplň kroužků?

S Radkou Horčíkovou, která mně pomáhala při zakládání kroužků, jsme začínali se dvěma schůzkami v týdnu. Nyní máme kroužků celkově šest a zájem je veliký. Já  vedu kroužky spolu s Klárou Pokornou a Terezou Laifrovou. Chovatelských kroužků různých úrovní je v Praze dost, ale v současné době chybí ty, kde se probírá divoká příroda. Klademe důraz právě na volnou přírodu. Děti by měly znát co jim žije, běhá, létá či roste za humny.

V době, kdy vychází toto číslo Trojského koníka, je v plném proudu neobvyklá aktivita – vyvěšování ptačích budek v areálu zoo. Jak tento projekt vznikl?

Zoologická zahrada by měla být příkladem k ochraně volně žijících živočichů. Budky zde vždy byly a jako chátrají budovy, chátrají i ptačí budky. Stačí se projít po zoo a dívat se i mimo výběhy a voliéry. Stav byl katastrofální. Ve svém volném čase jsem často v lese a tam přemýšlím. Spojila se situace v zoo a myšlení ochránce přírody a projekt 100 budek pro zoo byl na světě. Tak učíme přemýšlet i mladé přírodovědce.

Kolik budek a jakého typu budete rozvěšovat? A kde vlastně?

Náš projekt se jmenuje 100 budek pro zoo. Podle monitoringu ptáků, který si v zoo dělám od svého nástupu, jsem usoudil, že 100 budek bude adekvátní. S kroužky ptáky v areálu zoo sledujeme. Budky, tzv. sýkorníky, různých rozměrů, rozvěsíme po celém areálu zoo. Pro běžné druhy ptáků při návštěvnických cestách, pro vzácnější lejsky bělokrké a krutihlavy i mimo ně.

Umístěním budek ale jistě aktivity dětí z kroužku neskončí. Co budou dělat dál?

Na schůzkách mladé přírodovědce učíme, že práce v terénu nekončí tím, že něco  udělám a pak si toho nevšimnu. S dětmi budeme budky pravidelně sledovat, budeme vyhodnocovat výsledky hnízdění, budky čistit, starat se o ně. Ti šikovní budou o nich psát, budou kreslit. Je to otevřená kniha vědy.

Pokud by se někdo chtěl do zookroužku přihlásit, co pro to musí udělat?

Za prvé být vnitřně přesvědčen stát se mladým přírodovědcem, který chce poznávat jak to chodí v přírodě. Nadšení. Radost z poznání. Vždy předem upozorňujeme, že nejsme kroužek, kde bychom se mazlili s tygříky a opičkami a chovali morčátka. Za druhé chtít se něco naučit. Za třetí nám o sobě něco málo napsat na mejlové adresy, které jsou uvedeny na webu pražské zoo, kde jsou všechny kontakty. To je vše.

Děkuji za rozhovor.

Trojský koník byl v letech 2014-2015 elektronickým časopisem ZOO Praha a dodnes si ho můžete zakoupit za symbolickou 1 Kč za číslo na Alze.